Jak přistoupit k výchově našich dcer, aby měly možnost vyrůst z dívky v sebevědomou ženu, která si rozumí a ví co od života potřebuje?
Webinář natočený díky podpoře projektu MAP II vzdělávání ORP Šumperk II TÉMATA:
Co potřebuje holčička 0 – 7
Co potřebuje dospívající slečna 7 – 14
Co potřebuje dospívající žena 14 – 21
Těhotenství s holčičkou. Na co si dávat pozor a jak nastartovat pozitivní přístup k ženství již v raném vývoji. Přístupy k výchově dcer, jak je podpořit, na co si dávat pozor. Jak pečovat o sebe, abychom mohly být dobrou a podporující mámou. Co potřebují naše slečny když dospívají, jak podpořit jejich sebevědomí.
Webinář je koncipovám: teorie, odpovědi na otázky, mé životní příběhy a zkušenost.
Vyrůstala jsem v době, kdy se poprve objevily v televizi reklamy na menstruační hygienické pomůcky a hormonální antikoncepce byla největším hitem farma průmyslu. Přesto jsem necítila, že se mohu ptát, nebylo s kým se poradit, popovídat, dozvědět se maximum objektivních informací. Cítila jsem se mletá mezi mlýnskými koly tzv. „moderních“ názorů kamarádek a časopisů, které více méně vedly k podpoře brzkého zahájení sexuálního života a užívání hormonální antikoncepce a na druhé straně tradiční přístup, který mi byl od mala předkládám jako ten správný, tedy počkat na zahájení sexuálního života až do manželství.
Jenže nebylo zbytí, když jsem ve svých 17 letech potkala svého partnera, nějak jsem cítila, že to na vdávání ještě nebude, ale na vodění za ruky dlouhodobě, jsem to také neviděla. No a tak začalo náročné období mé vnitřní rozpolcenosti, kdy jsem hledala nějaký kompromis a tak nějak vnímala, že ať zvolím cokoliv, tak to bude stejně špatně.
Dnes jsem sama maminkou 16ti leté slečny a na dotaz „Jakou antikoncepci mám doporučit své dceři?“ odpovídám poměrně často.
Zajímavé je, že se mne na podobnou otázku nikdy nezeptala maminka dospívajícího chlapce. Čím to je? Je to tím, že se obecně předpokládá, že větší dopad, pokud se při zahájení pohlavního života „něco nepovede“, nese primárně dívka. Je to pravda, ale osobně se domnívám, že i kluci by měli být podporováni k zodpovědnosti a informované volbě. Jak moc by mi to v mých začátcích pomohlo. Když jsem se vzdělávala a zkoumala, jak předcházet rizikovému sexuálnímu chování dospívajících, zaznamenala jsem u všech odborníků, včetně těch světových, zajímavou schodu. Odborníci se shodují na tom, že spoustu problémů přináší předčasné zahájení sexuálního života. Na druhou stranu, ne vždy se shodnout na věku, kdy je zahájení přečasné a kdy už by to mělo být v pořádku. Obecně se dá předpokládat, že je to hranice daná zákonem a to 15 let.
Ale pokud chceme určit o něco zdravější hranici, je potřeba se více zajímat o imunologii. Důležitou součástí ženského zdraví je zdravý děložní čípek. Děložní čípek v období dospívání je místo, které je podstatně náchylnější napadením infekce nebo viru. Není ještě dokončený jeho vývoj a tím velmi rychle roste možnost nákazy ženských pohlavních orgánů, zejména pokud dochází ke střídání sexuálních partnerů. Lékaři se shodují, že vývoj imunity děložního čípku se zakončuje kolem 17. roku. Poté riziko infekcí a virových napadení tkáně klesá. I z toho důvodu je dobré naše dospívající podporovat k tomu, aby si na pohlavní styk počkali do doby, kdy bude jejich tělo imunitně zdatnější. Očkování proti HPV nechrání dívky na 100 %, to dnes už všichni vědí a má své vedlejší účinky. Vyčkat do dokončení vývoje děložního čípku je tedy vhodná prevence. Myslím, že toto téma by se dalo otevřít právě i s otázkou očkování, kdy dívky často chodí ze školy domů a ptají se, zda se mají nechat očkovat. V tu chvíli je jedinečná příležitost dívce vysvětlit, jak to s jejím děložním čípkem je a co ji chrání nejlépe.
Některé maminky dospívajících dcer se mohou domnívat, že ideální je dívce nechat brzy předepsat hormonální antikoncepci, která ji ochrání. Bohužel, co se zdraví týče, opak může být pravdou. Je zajímavé, že právě dívky užívající hormonální antikoncepci mají vyšší riziko výskyu pohlavních chorob i problémů s děložním čípkem. Také je třeba brát v potaz vývoj a dozrávání cyklů. Pokud plodnost uspíme v období, kdy ještě není dokončen její vývoj, můžeme tím dívce znesnadnit cestu ke zdravému cyklu v budoucnu.
Zjišťuje se, že účinná prevence proti rizikovému sexuálnímu chování je otevřená komunikace. Ta by určitě neměla probíhat formou strašení otěhotněním a vyjmenováváním všech pohlavních chorob. Je vhodné s našimi dětmi otevřeně mluvit o sexualitě. Vysvětlit, že se jedná o velkou sílu, pud, který do značné míry ovlivňuje naše chování a život. Můžeme sexualitu přirovnat k zacházení s nožem. Nůž je úžasný nástroj, pokud se však dostane do ruky dvouletému dítěti, nemusí to být vždy bezpečné. A to platí i pro sexualitu. Milování je úžasná schopnost lidského těla, ale pokud k pohlavnímu styku dochází příliš brzy nebo za nevhodných podmínek, či jen proto, že už bychom to přece měli mít za sebou, můžeme si víc ublížit než-li zažít něco příjemného.
Milování, pokud je v podmínkách, kdy se oba partneři cítí bezpečně, cítí k sobě přitažlivost a ideálně i lásku, může být opravdu nádherný zážitek. Doporučila bych dospívající informovat, vtipně a skrze příběhy, o tom, jak funguje mužská a ženská sexualita. Že to, co se líbí muži, se ženě vůbec líbit nemusí a naopak. Je dobré mladým pravdivě popsat všechny výhody i nevýhody, které zahájení sexuálního života přináší, podporovat je k otevřenosti a důvěře. Je třeba si uvědomit, že můžeme mít doma dítě, které bude chtít experimentovat brzy a my mu pravděpodobně nezabraníme, ale můžeme ho podpořit, naslouchat a pomáhat, aby byl start jeho sexuálního života co nejvíce bezpečný a nebo můžeme mít doma dítě, které se naopak rozhodne vstoupit do sexuálního života až po svatbě a i tento přístup si zaslouží podporu. Pokud naše děti mají doma bezpečné a podporující prostředí, o to méně, budou vyhledávat ujištění a lásku někdy jinde.
Pokud přijde čas, kdy je potřeba se rozhodnout, jaká antikoncepce je pro dospívající nejlepší, je na místě opět otevřená komunikace. Setkávám se s dívkami a ženami, které se mi stěžují, že jim maminka v 15 letech, a někdy i dříve, nechala předepsat hormonální antikoncepci, přestože ony to vnímaly jinak. Pojmenovávají to po mnoha letech jako formu násilí. Podobně se však může cítit dívka, která vnímá, že hormonální antikoncepce by byla pro ni to pravé, ale podporu v okolí necítí. Dospívajícím bychom měli předložit různé možnosti a objektivně pojmenovat jejich výhody a nevýhody.
Při přednáškách na základních školách vidím, že dospívající jsou otevření komunikaci a hledání možností, které budou vyhovovat právě jim. I hormonální antikoncepce předepsaná z tzv. „léčebných důvodů“ by měla být s dospívajícími dívkami komunikována. Značné negativní dopady, které mohou při předčasném zahájení užívání hormonální antikoncepce vzniknou, ponesou právě ony. I zde by měla být objektivně a pravdivě pojmenovány výhody i nevýhody a rozhodnutí by mělo být na dívce. Hormonální antikoncepce ve své podstatě cykly neléčí, ale zajišťuje, že nedochází k ovulaci ani menstruaci. Krvácení, ke kterému dochází je tzv. krvácení ze spádu po vysazení pilulky. Dívky tedy pravidelně po 28 dnech krvácí, ale ve své podstatě žádné cykly nemají. Není tedy možné mluvit o léčení cyklu, protože cykly jsou uměle potlačeny. Čemu bych doporučila se u hormonální antikoncepce zejména vyvarovat, je její dlouhodobé užívání.
Pokud se chceme bavit o druzích anitkoncepce, můžeme ji rozdělit na metody hormonální a nehormonální, při čemž nehormonální metody můžeme dále rozdělit na bariérové a přirozené.
Hormonální antikoncepce se dále dělí dle svého nosiče i množství a druhů hormonů, které obsahuje. Nepůjdeme do podrobností. Nejčastější hormonální antikoncepce je v podobě pilulek, dále je možné využít kroužky, náplasti, různá tělíska ať už podkožní nebo děložní. Princip je u všech metod podobný. Zejména zabraňuje ovulaci, nárůstu děložní sliznice, zahušťuje děložní hlen. Spolehlivost proti nežádoucímu otěhotnění je okolo 99 %.
Kondom je jediná forma antikoncepce, která z větší části chrání i proti pohlavně přenosným nemocem. Proto, by měl být první volbou pro dospívající, pokud se rozhodnout k sexuálnímu životu, a to i pro dívky, které užívají hormonální antikoncepci. Další formou bariérové metody je tzv. pesar, který se těší v ČR stále větší oblibě. Je to tzv. klobouček nebo diafragma a zavádí se do pochvy.
U bariérových metod se pro zvýšení ochrany velmi doporučuje jejich kombinace. Kombinovat se dá kondom, pesar, spermicidní gel, přerušované milování a tato kombinace spolehlivost zásadně zvyšuje.
Nově se stále více žen i dospívajících dívek zajímá o tzv. přirozené formy antikoncepce. Nejspolehlivější formou je tzv. Symptotermální metoda, která má spolehlivost srovnatelnou s hormonální pilulkou, tedy kolem 99%. Bylo by úžasné, kdyby se dívky i kluci již na základních školách setkávali s vědomým a zodpovědným přístupem ke své plodnosti. Symptotermální metoda je i pro dospívající, ale je zde kladen důraz na podporu, pomoc a komunikaci. Sama jsem se tuto metodu naučila ve svých 19 letech. Tato metoda pracuje s tím, že dívka – pár přesně vědí, kdy mají plodné a neplodné dny a podle toho se mohou vědomě rozhodnout, jak s tímto obdobím naloží. Pokud ale dochází ke střídání partnerů, ani zde by neměla být opomíjena ochrana kondomem.
Na závěr bych chtěla rodiče podpořit k otevřené komunikaci a k informovanosti o všech výhodách i nevýhodách různých antikoncepčních metod. Dospívající stejně jako dospělí by si vždy měli vybírat z maxima dostupných možností. Jen tak si mohou zvolit to, co cítí, že je pro ně skutečně nejlepší. Pokud dostanou na výběr mezi pilulkou a kondomem, může se stát, že nezvolí informovaně, ale vyberou tzv. „menší zlo“. Na druhou stranu je důležité připomínat, že žádná forma antikoncepce není stoprocentní. A toto uvědomění by mělo vést k zodpovědnějšímu výběru partnerů/rek.
Jste rodičem dospívající slečny? Možná vás již brzy čeká období, kdy dcera překročí práh dětství a vstoupí do nového světa ženství. Nadešel čas, kdy by bylo fajn si s ní povídat o tom, co ji čeká, jak se může připravit, čeho se má obávat a z čeho se má radovat.
Jenže začíná také období, kdy právě ve chvíli, kdy jí chcete něco povídat, ona nemá nejmenší chuť!
Všímám si, že pokud začneme naše dcery připravovat na jejich budoucí ženství těsně před tím, než přijde nebo až přijde, často jsou uzavřené a nechtějí nic slyšet.
Také jsem mámou dospívající slečny. Naštěstí jsme si o menstruaci a ženství spolu povídaly již od jejího dětství, kdy byla plná otázek, otevřená a ochotná si cokoliv vyslechnout. Bylo to jistě i tím, že já sama jsem nasávala všechny informace týkající se ženství, léčila své staré rány a traumata a učila jsem se mít ráda, taková, jaká jsem. Učila jsem se radostně očekávat menstruaci, chápat se v premenstruační fázi a užívat si období plné energie a plodnosti. Potřebovala jsem vše sdílet a jediná „žena“, která mi byla nejčastěji po ruce, byla právě má dcera. Věřím, že jsem včas zasela semínko radosti z tohoto objevování.
Dnešní dívky začínají menstruovat již v devíti letech, ale první menstruace může přijít až v sedmnácti, a i to je v pořádku.
Jelikož jsem lektorkou seminářů na školách, setkávám se s různými postoji. A právě maminky si často stěžují na to, proč to ta holka nechce slyšet? Proč raději vyhledává informace od kamarádek a z internetu a časopisů, než aby přišla za svou mámou a zeptala se, co ji čeká. Když pak ženy popisují svoje zkušenosti z první menstruace jako „ženské problémy“ a něco co se musí vydržet, aby mohly mít děti, začínám stále více chápat, proč to ty holky nechtějí slyšet.
Když jsem přemýšlela, jak názorně ukázat, co může být právě kamenem úrazu, pokud nám naše děti nechtějí naslouchat, napadla mě jedna praktická ukázka. Představte si, že máte své dceři či synovi popsat, jak to funguje v krku. Otevřete ústa a řeknete: Hm, podívej se dovnitř, vidíš tam vzadu? To je hltan, to je trubice, která se níže rozdvojuje na hrtan, kterým proudí vzduch do plic a jícen, kterým putuje potrava do žaludku…
Zastavte se a představte si, s jakou energií to dětem říkáte. Jak se cítíte, jak je vám to příjemné nebo nepříjemné. Dokážete ten proces v pohodě popsat? Jak se cítíte, když nemůžete zrovna najít ta správná slova?
A teď si představte, že máte mluvit o ženských pohlavních orgánech. Přijít za dcerou či synem a začít povídat o tom, jak pohlavní orgány vypadají, jak se nazývají a jakou mají funkci. Někomu to nedělá problém, ale někdo už před tím, než začne mluvit, má stažený žaludek a není mu při takovém rozhovoru vůbec dobře. Jak na to reagují naše děti? Pokud mluvíme uvolněně, jsme v pohodě, víme, o čem mluvíme, naslouchají nám a může to být i legrace. Ale pokud přijdeme se staženým žaludkem a křečí v těle i obličeji, naše děti nám nastavují zrcadlo a náš blok nám hezky odzrcadlí. Nechtějí nic slyšet a není se čemu divit. Také bych nechtěla.
Děti se nejvíce učí z pozorování. Pokud vidí mámu deset let nešťastnou a otrávenou z menstruace, pokud pojmenováváme menstruaci jako „krámy“ – tedy něco čeho se potřebujeme zbavit a pak přijdeme za dcerou jí povídat o menstruaci, ona už má dávno svůj názor.
Když se ptám dívek na základní škole, co pro ně představuje menstruace, často slyším slova jako bolest a strach. Ale menstruace je naše ženství, je jeho důležitou součástí. Jak tedy můžeme našim dcerám předat radost z našeho ženství, přijetí menstruace, touhu toto období uctívat a radovat se z něj, místo prožívání bolesti a strachu? Musíme my mámy začít u sebe. Zamyslet se, zda a jestli vůbec nějak pojmenováváme své pohlavní orgány, nebo jen říkáte tam dole, to, tam… Je možné, aby tak důležitá část našeho těla neměla přirozený název? Je to stejné, jako kdybychom nedokázali pojmenovat ruku nebo nohu. Všechny naše orgány mají velký význam a naše pohlavní orgány jsou naprosto zásadní pro pokračování dalšího života a měly by být ctěny a milovány pro jejich úžasné schopnosti.
Další důležitou součástí našeho ženského života je objevení naší cykličnosti, proměny, která v nás neustále probíhá. Každý cyklus, díky hormonálním změnám, jsme 4x jiné. A každé toto období je velmi důležité. Pokud si začneme tyto procesy v těle uvědomovat, zažíváme krásné ženské a radostné dobrodružství. Další částí k našemu ženství je plodnost. Plodnost je dar, který bychom si měly chránit. Pokud jsme plodné, jsme zdravé, pokud svoji plodnost narušujeme, můžeme tím narušovat své zdraví, ale také svou kreativitu, své poslání. Ale jak můžeme tuto krásnou zprávu předávat našim dcerám, když sami nevíme jak vědomě se svojí plodností nakládat, jak ji mít spolehlivě pod kontrolou a při tom si ji užívat a radovat se z ní? Pokud chceme našim dcerám předat radost z blížícího se ženství, je na místě se zamyslet, zda mi samy jsme rády ženou, v celé její plnosti, plodnosti, cykličnosti, kreativitě, hloubce a moudrosti.
Až se nám stane naše ženství, cykličnost a plodnost něčím, co k nám neodmyslitelně patří a na co jsme hrdé a vnímáme to vše jako dar, nebudeme mít problém o tom všem mluvit úplně v pohodě, uvolněně, otevřeně a ve stejné energii na nás budou reagovat naše děti.
